O potkanech obecně
Etologie
Potkani jsou společenská zvířata, která ve volné přírodě žijí ve velkých rodinných skupinách čítajících až stovky jedinců. Tyto rodiny obývají plochu, která většinou příliš nepřesahuje 300 m v průměru. Jedinci v rámci rodiny se poznávají pomocí pachu. Kdo je cítit jinak, je okamžitě napaden a je mu naznačeno, ať kolonii okamžitě opustí. Neuposlechnutí může skončit jeho rázným vyhoštěním, velmi vyjímečně i jeho smrtí.
Mezi členy smečky vládne sociální hierarchie a potkani o své postavení bojují. Vážnější zranění během těchto bojů jsou ale velmi vzácná. Vedoucí samec má vlastně nevýhodnou pozici, protože mu z jeho postavení plynou samé povinnosti a žádné výhody. Nežere první, nevybírá si jídlo a vlastně ani samice. Často si nechává od podřízených samců líbit prakticky cokoliv. Má ale za úkol chránit rodinu a i u domácích potkánků jej poznáte podle toho, že na průzkum do neznáma jde první. Je to on, kdo se postaví i mnohem většímu soupeři. Samičky se především starají o hnízdo a mláďata a mladí samečci střeží na okrajích teritoria.
Potkani nejsou agresivní a málokdy se stane, aby se poprali pomocí zoubků, většinou se spíše snaží položit protivníka na záda, nebo ho packami odstrkují.
U divokých potkanů platí, že do rodiny patří ten, kdo se v ní narodil a pro cizince je nesmírně náročné, téměř nemožné se k ní připojit. Zdomácnělí potkani od tohoto chování upouštějí a tak není nereálné, zařadit do skupiny nově příchozího. Vyhráno máte, když jej přijme hlavní samec, pak ho přijmou i ostatní. Zpočátku bude nový příchozí samcem alfa stále napadán a srážen na lopatky. Bude mu ukazovat bříško, schválně chodit za ním a vyvolávat potyčky jen proto, aby mu mohl ukázat svou podřízenost. Postupně bude rvaček ubývat a nově příchozí bude začleněn.
Agresivita je potkanům hodně cizí, opravdu útočí až v krajním případě. Ke rvačkám sice může docházet často, ale potkani při nich nepoužívají zuby a nechtějí si ublížit. Samozřejmě i zde platí, že se může narodit agresivní jedinec, který bude schválně vyvolávat rvačky a bude kousat. Toho je potřeba od ostatních oddělit, než někdo bude vážně zraněn.
pozn.:Mezi velmi zajímavé chování mezi divokými potkany patří, že mají tzv. ochutnávače. Najdou-li něco nového k jídlu, nejpodřízenější sameček to ochutná první. Ostatní ho chvíli pozorují a nají se, až pokud mu nic není. Kdyby na něm ale viděli jakékoli příznaky nevolnosti, potravu označkují a už si jí nikdo nevšimne. To lidem značně stížilo hubení potkanů pomocí jedů a používají se proto přípravky, které neúčinkují hned, ale brání srážení krve a potkan zemře ve velkým bolestech několik hodin po požití jedu na vnitřní krvácení.
Tělesná stavba
Rattus norvegicus neboli potkan obecný je hlodavec rodu Rattus.
hmotnost: samečci mohou mít i přes 600 gramů (i když my takového ještě nikdy neměli), samičky mívají kolem 200 - 300 gramů.
délka: tělo měří 20 - 30 cm, dalších asi 20 cm padne na ocásek
tělesná teplota: necelých 39°C
průměrný věk: těžko soudit, 3 - 4 roky, ale většina potkánků zemře dřív, protože jim laboratorní minulost dala do vínku velkou náchylnost k
nemocem, obzvlášť k nádorům...
Jsou všežravci, průměrně potřebují 20 g potravy na den.
Rádi loví, zejména drobné hlodavce, bezobratlé, ale i mláďata ptáků ( i těch hospodářských).
Jsou velmi plodní, samice může mít 3 - 5 vrhů za rok, v každém průměrně 8 mláďat.
Původ
Potkan je zvířátko, které je rozšířeno prakticky po celém světě a je vázáno na přítomnost člověka (synantropní).Odborně jeho název zní Rattus norvegicus .
Pochází z asijského kontinentu, pravděpodobně z východní Asie. V této oblasti jsou rozsáhlá bažinatá území, na nichž potkan dodnes žije divoce, naprosto izolován od člověka ( takže není pravda, že je na lidských sídlištích závislý).
Do Evropy se začal šířit až v 18.století a to pomocí lodní a železniční dopravy. Když dorazila loď na místo, našli si teplé místečko, kde se usídlili, nebo vlezli do vagonu s obilím a nechali se ještě kousek popovést. :-)
Potkan se rozšiřoval doslova explozivně a postupně vytlačoval svého příbuzného a největšího konkurenta, krysu (Rattus rattus).
V našich podmínkách je potkan synantropní, žije v lidských obydlích, sklepech, sýpkách, miluje vlhké kanalizace. Nevyskytují se většinou v nadmořských výškách nad 1500 m n.m .
taxonomie:
Říše: Živočichové (Animalia)
Podříše: Mnohobuněční (Metazoa)
Vývojová větěv: Druhoústí (Deuterostomia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čelistnatci (Gnathostomata)
Skupina: Blanatí (Amniota)
Třída: Savci (Mammalia)
Podtřída: Živorodí (Theria)
Nadřád: Placentálové (Placentalia)
Řád: Hlodavci (Rodentia)
Čeleď: Myšovití (Muridae)
Rod: Krysa (Rattus)
Druh: Potkan hnědý (Rattus norvergicus)
Forma: domácí (domestica)
V 50. letech 20. století se potkani pro svou nenáročnost a inteligenci začali chovat jako laboratorní zvířata, což u nich vypěstovalo velkou náchylnost k nemocem jako je rakovina.
V letech osmdesátých si jejich mimořádně milého chování všimli někteří pracovníci laboratoří a nosili si mladé potkany domů jako mazlíčky. Tak se potkan laboratorní rozšířil mezi chovatele.